Ferruccio Busoni – Komická předehra v C dur Op. 38 (1904)

Koncertoval už od svých 7 let a říkalo se o něm, že je to stejný génius jako Wolfgang Amadeus. Znáte italského skladatele a pedagoga Busoniho, který učil i Edgarda Vareseho, oblíbence Franka Zappy?

Tato orchestrální kompozice v C dur jménem Komická předehra (Lustspiel Ouverture či Comedy Overture) je jednou z nejčastěji prováděných Busoniho děl. Italský skladatelský bohém (celým jménem Ferruccio Dante Michelangelo Benvenuto Busoni, poznáváte z toho ty očividné narážky na slavné renesanční umělce – Alighieriho, Buonarrotiho a Cellina?) tento moderní kus s nádechem mozartovské neskrývané rozšafné žesťové radosti zkomponoval v roce 1897, v jednatřiceti letech na jeden zátah. O půlnoci zasedl za stůl a ráno měl vše hotovo, dle vlastních slov Busoniho z jeho osobní korespondence. Za dalších 7 let se k půvabnému dílku ještě jednou vrátil a provedl poslední revizi, více vytříbil ducha skladby a dále rozvinul už i tak dost bohatou škálu tónové modulace.

A já vám tedy nevím, ale ta hudba se mi rozhodně se slovem komická nijak nekryje. Spíše bych to nazval Melodická či Elegantní předehra, protože ústřední melodie, která se různě proměňuje, stoupá a klesá, tak není žoviálního, ale spíše velice vlídného haydnovského melodického charakteru. Pokud hledáte povznášející hudbu pro start do nového dne, tak nemohu doporučit lepší symfonický start než s Busonim!