Přátelé, je mi jedno, co si o tom myslíte, ale prostě dnes večer jsem si na tohle vzpomněl. Začínal jsem hrát na kytaru a z tohohle se mi prostě pod nohama vařil nočník několik krásných a bohatých let.
Je vtipné, že v momentě, kdy jsem nabyl pocitu, že plně ovládám umění prstokladových propletenců hudebních reků jako je Jimmy Page apod., tak jsem si uvědomil, že tohle asi hrát už nechci a pomalu jsem se vydal jinou hudební i poslechovou cestou.
Ale jak píši, dnes večer jsem dostal neuvěřitelně silnou touhu ponořit se zase na chvíli do blaženého opojení dlouhovlasých přátel ze vzducholodi Zeppelin. Nostalgie? Hlavně že to hřmí...no a já, abych si zase pomalu běžel pro nočník, protože...