Co je strach?

Strach je základní lidská emoce. Každý z nás ho dobře zná. Ale co vlastně o něm doopravdy víme? Co ho pohání a lze mu vůbec čelit? Nakolik je strach naším spojencem, či nepřítelem toho, čeho bychom v životě chtěli dosáhnout? 

Strach má obrovskou sílu s paradoxním vyústěním.Ta síla dokáže způsobit jak pád člověka, tak ale na druhou stranu i jeho vzestup. Strach můžeme dělit také na aktivní, nebo pasivní. Aktivně se projevuje např. v útěku z nám nepříjemné situace a pasivně se demonstruje zase např. paralýzou neboli neschopností jednat. Obě dvě varianty strachu mohou přerůstat až do různých agresivních modu.

Jedním z hlavních kořenů strachu pro člověka dnešní doby, je pocit ohrožení života a budoucí nejistoty v nějakém důležitém mezníku naší existence a vývoje. Mezi takové mezníky, kde se strach často v různé podobě a myšlenek projevuje, tak patří např. nástup do školy, dospívání, vztahy s opačným pohlavím, začátek kariérní dráhy, svatba, založení rodiny a stárnutí.   

Jak je vidno, tak většinou máme strach z něčeho - co je vždy v časovém horizontu v budoucím předstihu  před námi, něco co důvěrně neznáme a k čemu si navíc připadáme dostatečně nepřipraveni a neinformováni. 

Mezi doprovodné fyziologické projevy, aktivované v momentech, kdy pociťujeme strach, tak patří např. zblednutí ve tváři, zrychlený tep bušícího srdce, zvýšený krevní tlak, chvění po těle a zrychlené dýchání. Strach může v nejhorším možném případě přejít až do fáze zděšení, která je nejvíce vyhraněným typem strachu.

Slovem panické zděšení se často nazývají úzkostné zážitky. Ale na rozdíl od strachu (či jeho méně hrozící alternativy - obavy) úzkost nemá žádný předmět či cíl, na který by se definitivně mohla usadit, je to totiž strach před něčím neurčitým. Zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud popisoval úzkost jako stav, který se vyznačuje očekáváním nějakého blížícího se nebezpečí a psychickou přípravou na ně. Úzkostný pocit má také zpravidla delší časové trvání a tím pádem splňuje předpoklady pro fobii. Ta se vyznačuje bezdůvodným strachem, který může být vázán na věci, lidi či jisté životní situace. Prý je známo a klasifikováno na 500 druhů fobií.     

Středověký židovský filosof (jeden z předchůdců psychoanalýzy) Baruch Spinoza pokládal strach za odvozený cit. A tedy zřejmě za něco, co nemá konstantního charakteru, ale něco, co různě osciluje v našem životě. Stupeň strachu se mění s prožitými zkušenostmi (znovu je tu brán v potaz časový horizont, ale tentokrát je to minulost, a ne budoucnost) a více se váže na naší představivost. „Strach lže a ty mu věříš", říká filosof a spisovatel Friedrich Nietzsche. Když tedy my a naše představivost strachu dovolíme dělat to, co se mu zlíbí, tak nás ovládne a děsí. 

V samurajské „filosofické bibli" Hagakure se k tomu váží tato slova: „V Číně byl jednou jeden muž, který měl hrozně rád obrázky draků, takže si jimi zdobil své oblečení i obydlí. Jeho vášeň pro draky přilákala pozornost dračího boha a jednoho dne se mu před oknem objevil opravdový drak. Povídá se, že v té chvíli onen muž zemřel strachy. Patrně šlo o člověka, který měl plná ústa velkých řečí, ale jakmile se ocitl tváří v tvář skutečné hrozbě, bylo všechno jinak.

Francouzský prozaik 20. století, Gilbert Cesbron zase o strachu míní následující: „To, co lidé nazývají štěstím, je okamžik, když přestanou mít strach." Nejdůležitějším momentem je vhled do situace s tím, že si strach přiznávám a vím o něm. Nijak ho nepotlačuji. Vlastní lež a potlačení jsou právě tím, proč my lidé v dnešní době neumíme se strachem nakládat a jednat.  

Bývalý žák Freuda a průkopník směru analytické psychologie Carl Gustav Jung vidí problém dnešního člověka a s ním jeho potlačeného strachu ve spojení s fenoménem hluku. Podle Junga, kdo má strach, vyhledává hluk, protože brání vnímání strachu. Hluk poskytuje jistotu davu, v hluku se jednotlivec ztratí. Jungova slova jsou tato: „V tichu by totiž strach nutil člověka, aby přemýšlel, a stěží si dokážeme představit, co všechno by mu přišlo na mysl."    

V momentě, kdy se člověk chce naučit svůj strach správně chápat a snaží se ho spíše vnímat jako svého přítele, který jen neví, jak nás má upozornit na věci, které bychom měli v životě změnit, tak poté máme velkou šanci náš strach transformovat na něco, co pomáhá zdravě růst našemu psychickému vývoji.

A na konec bych se s vámi chtěl podělit o slova současného židovského rabbiho Kushnera, jenž píše o růstu a strachu následující: „Čím výše vystoupá vědomí člověka, tím více věcí začne nabývat na stále větší významnost. Začne být čím dál těžší představovat si jejich přítomnost jako pouhopouhou nahodilost. Až teprve z nejvyšších přičlí žebříků je vidět všechno. A všechno lze pochopit. Všechno je na svém místě. Dokonce i tento okamžik zvýšeného vědomí je zamýšlen tak, aby nastal právě teď. Není v tom vůbec žádný zápas ani úzkost. Jenom se díváme očima a posloucháme ušima. Protože vpravdě nemůžeme dělat nic než to, co je zamýšleno. Existuje jen uhýbání, nebo uvědomování. Nic jiného není." 

Zdroje:

František Hyhlík, Milan Nakonečný, Malá encyklopedie současné psychologie, Praha 1973, s. 33

Cunetomo Jamamoto, Hagakure: Moudrost samuraje z kraje Saga, Temple 2004, přel. Robert Hýsek, s. 22

Lawrence Kushner, Ze skály med: Úvod do židovské mystiky, Volvox Globator 2012, přel. Lily Císařovská, s. 56

Iveta Tkadlecová: Úniky ze strachu, strachy z úniku, Brno 2012, diplomová práce

https://cs.wikipedia.org/wiki/Strach

https://cs.wikiquote.org/wiki/Strach

https://cs.wikipedia.org/wiki/Fobie

http://psychologie.cz/jak-prekonat-strach/

http://www.cilevedome.cz/je-vlastne-strach/

http://www.osvobodse.cz/blog/28-je-strach-vasim-pritelem

http://www.uspesnakariera.sk/c-g-jung-o-hluku/